VRTULNÍKY S ELEKTRICKÝM POHONEM

Podobně jako u modelů aut i letadel je také u vrtulníků elektrický pohon používán především v modelech menších rozměrů. Je to celkem logické: předpokládáme-li běžnou dobu letu 10-15 minut - vzhledem k náročnosti pilotáže je to optimální doba, po kterou běžný smrtelník dokáže udržet soustředěnou pozornost, aniž by po přistání padl vysílením k zemi - dokáží současné elektromotory a Li-poly akumulátory poskytnout dostatek energie při přijatelné pořizovací ceně právě v menších modelech. Jak se dostáváme k modelům větším, s průměrem nosného rotoru nad 1000 mm, začíná hmotnost a především cena pohonných akumulátorů s dostatečnou kapacitou a proudovou zatížitelností nepříjemně vzrůstat. Díky rychlému pokroku techniky doprovázenému poklesem cen to ale přestává být problém - ostatně moderní střídavé motory jsou již schopny poskytovat výkon srovnatelný se spalovacími motory i velkých kubatur - a to při nižší hmotnosti.

Navíc snižování hmotnosti akumulátorů a zvyšování měrného výkonu elektromotorů umožňuje elektrovrtulníky stavět s pevnější kostrou, než tomu bývalo dříve, takže pomalu přestává platit i jeden z nejzávažnějších argumentů ve prospěch vrtulníků se spalovacím motorem - že elektrovrtulník je příliš subtilní, a tím pádem není vhodný pro začátečníka, který se nevyhne tvrdším přistáním a menším haváriím.

Modely vrtulníků se zjednodušeným ovládáním

To, že naučit se létat s modelem vrtulníku není úplně jednoduché, je snad všeobecně známá skutečnost. Některým konstruktérům tato otázka nedala spát a posléze je vedla k novému přístupu k návrhu vrtulníků - nebylo by možné částečně obětovat obratnost a ovladatelnost modelu výměnou za vysokou stabilitu a celkem snadné zvládnutí základní pilotáže? U modelů letadel se přece také začíná třeba s dvoumetrovým motorovým větroněm s ovládanou směrovkou a výškovkou a křídlem s velkým vzepětím, který má samozřejmě úplně jiné schopnosti, než akrobatický speciál - přitom ale při víkendovém rekreačně/relaxačním "polétání" se s ním dosyta vydovádí začátečník i mistr světa. Ukázalo se, že podobného výsledku lze dosáhnout i u vrtulníků. Byla zvolena koncepce dvou souosých protiběžných nosných rotorů, které navzájem vyrovnávají svůj reakční moment. U skutečného vrtulníku by to znamenalo velmi složitý (a zranitelný) systém dvou rotorových hlav, ale ve zjednodušeném modelovém provedení nemá horní rotor ovládané kolektivní řízení a cyklické řízení je odvozováno od stabilizační tyče s mohutnými závažími. Stabilizační tyč působí jako setrvačník snažící se rotovat ve stále stejné rovině a automaticky tak stabilizuje model příčně i podélně. Spodní nosný rotor má běžné řízení cyklické prostřednictvím desky cykliky umožňující ovládat klonění a klopení jako u "pravého" vrtulníku. Každý rotor je poháněn vlastním elektromotorem; souhlasnou změnou otáček se nahrazuje ovládání kolektivu (stoupání a klesání vrtulníku ve svislé ose), nesouhlasnou změnou se ovládá bočení. Automatickou stabilizaci vrtulníku okolo svislé osy (také změnou poměru otáček motorů) potom zajišťuje miniaturní gyro integrované v palubní řídící jednotce obsahující i přijímač a elektronické regulátory otáček. Malé a lehké modely letadel i vrtulníků jsou při létání venku velmi citlivé na cokoliv silnějšího, než je slabý vánek. Díky mimořádné stabilitě je s modelem dle popisovaného konceptu možno bezpečně létat i ve větší místnosti, takže tento problém také odpadá. Výsledkem je velmi stabilní model, který na pilota neklade větší nároky, než cvičný hornoplošník s ovládanými křidélky, se kterým můžete kdykoliv létat třeba v obývacím pokoji. Umí létat jako skutečný vrtulník - viset, letět vpřed nebo vzad, do stran, otáčet se na místě okolo svislé osy. Vysoká vrozená stabilita samozřejmě snižuje rychlost reakce modelu na řídící povely, takže není tak obratný, jako by byl "pravý" vrtulník - ale to je přirozená daň za jednoduché a příjemné ovládání. Takovýto model představuje ideální první krok do světa vrtulníků - model není drahý a základy pilotáže spolehlivě zvládnete během několika desítek minut. "Do krve vám přejdou" základní reflexy nezbytné pro řízení vrtulníků a koordinace pohybů ovladačů na vysílači, které je třeba vykonávat podvědomě, automaticky, aniž byste o nich museli zvlášť přemýšlet. To je základem ovládání každého modelu, protože za letu vám je málokdy poskytnut čas na rozmýšlení, jestli je třeba pohnout ovladačem vpravo nebo vlevo... Model se zjednodušeným ovládáním vám také pomůže zjistit, zda jsou vrtulníky opravdu to, co chcete, aniž byste museli investovat dvojnásobnou nebo i vyšší sumu do jakéhokoliv "pravého" vrtulníku. Navíc pro spoustu pilotů, kteří netouží po létání nějaké adrenalinové akrobacie, může představovat ten pravý rekreační model, skladný a snadno přepravitelný, se kterým lze létat prakticky vždy a všude - i doma nebo na návštěvě u přátel. Ostatně mechaniku takovéhoto modelu lze dobře použít pro stavbu polomakety vašeho oblíbeného stroje a nemusíte se omezovat na původní provedení "přímo z krabice".